Stadia Alzheimerovy choroby

Alzheimerova choroba se u každého projevuje trochu jinak. Lékaři nedokáží dopředu určit, které příznaky se u pacienta vyskytnou, ani jak rychle bude nemoc postupovat. Na formu a průběh onemocnění mají vliv geny, typ osobnosti, fyzická kondice nebo dosavadní způsob života. Významné oddálení postupu nemoci, ztráty soběstačnosti a nutnosti institucionální péče představuje včasná diagnóza.

Kdo má podezření, že se ho Alzheimerova nemoc týká, můžete si nechat změřit paměť v kontaktních místech České alzheimerovské společnosti nebo se obrátit na praktického lékaře, případně zajít rovnou za specialistou: geriatrem, neurologem nebo psychiatrem. 

Celkový stav člověka trpícího demencí a pokročilost onemocnění posuzují lékaři podle různých škál. Nejužívanější je Reisbergova škála, která umožňuje určit stupeň demence na základě informací od pacienta a jeho blízkých.

Pro názornost se průběh Alzheimerovy nemoci člení do několika stadií. Ne každý člověk postižený Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence jimi musí projít. Ne každý člověk má v jednotlivých stadiích nemoci příznaky, které uvádíme níže.

Mírná kognitivní porucha

Člověk s mírnou kognitivní poruchou má s pamětí větší potíže, než by odpovídalo jeho věku. Porucha kognitivních funkcí je mírná, ale měřitelná a zahrnuje zhoršené soustředění, rozhodování a orientaci. Mírná kognitivní porucha člověku nebrání ve vykonávání každodenních aktivit a v soběstačnosti.

Toto stadium odpovídá stupni 1 až 2 Reisbergovy škály.

Lehká demence, počáteční stadium Alzheimerovy nemoci

V počátečním stadiu Alzheimerovy choroby je člověk relativně soběstačný. Příznaky jsou mírné a mnohdy přehlédnutelné. Obvodní lékař, příbuzní nebo přátelé je mohou považovat za běžný projev stárnutí. Ve stadiu lehké demence postačuje občasný dohled a výpomoc rodiny, sousedů či přátel a telefonické konzultace. Člověk může být po určitou část dne nebo týdne sám v bytě.

Toto stadium odpovídá stupni 2 až 4 Reisbergovy škály.

Mezi příznaky lehké demence patří

  • Zhoršené vyjadřování, hledání slov, neschopnost plynule hovořit, nemocný může na otázky (např. jaký je den v týdnu) reagovat odpovědí, která zapadá do kontextu, ale neodpovídá realitě, kompenzuje tak výpadky paměti
  • Potíže s dorozumíváním
  • Potíže v nových situacích, s ovládáním nových přístrojů, domácích spotřebičů, počítače
  • Zhoršení krátkodobé paměti – nemocný se opakovaně ptá na jednu a tu samou věc, neví, kam si co odložil, neustále něco hledá, nevzpomene si na aktuální datum, může zapomenout vypnout vařič nebo zastavit vodu
  • Zhoršená orientace v prostoru a čase, ztrácení se i na známých místech
  • Potíže s rozhodováním a bezradnost
  • Ztráta iniciativy a motivace
  • Změny nálady – deprese, úzkost, apatie nebo naopak agresivní chování
  • Ztráta zájmu o koníčky a oblíbené činnosti
  • Podezíravost, vztahovačnost, popírání problémů a poruchy paměti, 
  • Změny osobnosti

Potřeby lidí v počátečním stadiu Alzheimerovy nemoci

Důležité je seznámení s diagnózou a pravděpodobným vývojem onemocnění. Sdělení diagnózy musí lékař věnovat dostatek času, musí zodpovědět všechny dotazy pacienta a jeho blízkých a doporučit další postup.

V této fázi by člověk měl s pomocí lékaře a blízkých naplánovat budoucí postup léčby a péče. Na základě poučení specialisty o pravděpodobných scénářích rozvoje nemoci a možnostech léčby má možnost sepsat předem vyslovené přání. V této listině lze vyjádřit souhlas nebo nesouhlas s konkrétní léčbou a způsobem léčby pro chvíle, kdy sám o sobě nedokáže rozhodnout.

Ve stadiu lehké demence by si měl nemocný uspořádat právní záležitosti, které považuje za důležité, přijmout rozhodnutí, kterých už v dalších fázích onemocnění nebude schopen. Slouží k tomu předběžné prohlášení.

Velký význam mají u lidí s počínající demencí silné sociální vazby, psychologická pomoc a poradenství. Nemocní by měli mít možnost sdílet své problémy, dál se zapojovat do chodu domácnosti a zachovat si své sociální role

Nadační fond Seňorina společně s Alzheimer nadačním fondem pořádá každé první úterý v měsíci Alzheimer Cafe, což je neformální a anonymní setkání nemocných a pečujících s odborníky. Probírají se tu zdravotní, sociální a právní témata. Také možnost sdílet zkušenosti a pocity s ostatními poskytuje jistou úlevu.

Zpomalit progresi nemoci pomáhá udržovaní společenských kontaktů, pravidelný přiměřený pohyb, zdravá strava, procvičování kognitivních funkcí a další režimová opatření.

Diagnózu demence lékař stanoví na základě vyšetření, jehož součástí je anamnéza, testy kognitivních funkcí, klinické a laboratorní vyšetření, případně také zobrazovací vyšetření mozku. Nemocní zpravidla vnímají změny svého stavu a uvědomují si své obtíže, což může vést k pocitu nejistoty a rozvoji deprese.

Středně těžká demence, střední stadium Alzheimerovy nemoci

Střední stadium Alzheimerovy nemoci trvá dva až deset let. Charakterizuje ho omezená soběstačnost a dezorientace. Senioři se středně těžkou demencí potřebují pomoc při zvládání jednotlivých denních aktivit a vyžadují trvalý dohled. 

Přesto stále mohou žít v mnoha ohledech kvalitní život, radovat se z určitých činností, situací či skutečností. Stále se dokáží věnovat mnoha činnostem a nejen těm, které vykonávali pravidelně po většinu svého života. Obvykle se rádi zapojují do smysluplného denního programu, jen potřebují pomoc a podporu.

Rodinní pečující mohou využívat ambulantní odlehčovací službu, pobytovou odlehčovací službu nebo denní stacionář pro seniory s demencí. Tyto sociální služby slouží k tomu, aby si rodinní pečující mohli dopřát nezbytný odpočinek.

Toto stadium odpovídá stupni 4 až 5 Reisbergovy škály.

Mezi příznaky středně těžké demence patří

  • Výraznější výpadky paměti, zapomínání jmen členů rodiny
  • Ztráta schopnosti orientovat se v čase a prostoru, nemocný bloudí na známých místech, netrefí z tramvajové zastávky domů, netuší, jestli je ráno nebo odpoledne
  • Nesamostatnost při osobní hygieně, potíže při umývání a oblékání, nemocný si třeba obleče nejprve kalhoty a až pak spodní prádlo
  • Úbytek slovní zásoby, nemocný často ulpívá na určité myšlence, kterou mnohokrát za sebou opakuje
  • Změny chování – do popředí mohou vystoupit osobnostní rysy, jako je egocentrismus, podezíravost nebo negativismus
  • Poruchy soudnosti, nekritičnost, prohlubování změn osobnosti
  • Halucinace a stavy zmatenosti

Usnadnění orientace v bytě

Orientaci v bytě usnadní srozumitelné návody a upomínky. Co pomůže:

  • Na dveře napsat kam vedou (WC, koupelna, kuchyň).
  • Na skříně a šuplíky napsat, co se v nich blízký s demencí najde. 
  • Vytvořit dobře viditelná místa s popiskem, na která má blízký ukládat důležité věci, jako jsou brýle, klíče nebo telefon.
  • Do tmavé chodby nalepit svítící a reflexní nálepky označující cestu na toaletu.
  • Schovat předměty, které by nemocného mohly mást nebo mu ublížit (velké plakáty s postavami nebo krajinou, ostré nože, chemikálie).
  • V dosahu nechat jen věci, které jsou potřebné a blízký s demencí je používá.

Poruchy chování a agresivita

Gerontoložka doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D uvádí, že u převážné většiny nemocných se ani v tomto stadiu nevyskytují závažné poruchy chování, jako je neklid, agitovanost a silný odpor k poskytované péči. A pokud se vyskytují, jsou přechodné a dobře zvládnutelné. Halucinace jsou také spíše vzácné. 

Spontánní agresivita se u seniorů s demencí vyskytuje velmi zřídka. Agresivní reakci může vyvolat například diskomfort způsobený nešetrnou manipulací, nezvládnutá bolest a podobně. Ve většině případů se jedná o obrannou reakci v situacích, které jsou pro nemocného nesrozumitelné, nepříjemné nebo dokonce ohrožující.

Vhodné aktivity pro seniora se středně těžkou demencí

Lidem v této fázi demence svědčí pravidelný program, zapojování do běžných činností dle zachovaných schopností a dovedností nebo aktuálního zdravotního stavu. Den by měl být naplněn příjemnými a smysluplnými aktivitami, noc by měla sloužit k odpočinku. Podpora a pomoc s vykonáváním běžných každodenních činností má vést k udržení soběstačnosti a sebedůvěry seniora s demencí.

Každodenní činnosti vytvářejí rámec normálního dne, oporu, rituál a pocit jistoty. Svůj význam mají i další aktivity, jako je pouštění oblíbené hudby, malování nebo vzpomínání na staré časy. Tyto aktivity mají přinést uklidnění, pohodu a radostné prožitky, nejde o výkon ani o výsledek.

Sdílený obytný prostor je už nutné zajistit tak, aby blízký nemohl nepozorovaně odejít. V této fázi nemoci už se téměř jistě ztratí nebo si může nějak ublížit.

Těžká demence, pokročilé stádium Alzheimerovy nemoci

Ve stadiu těžké demence je člověk zcela závislý na pomoci druhých a vyžaduje celodenní péči. Podle České alzheimerovské společnosti může konečné stádium trvat několik týdnů ale také let. 

Přestože člověk v pokročilém stadiu Alzheimerovy nemoci ztrácí schopnost vykonávat většinu běžných činností, stále vnímá okolí a je schopen se radovat. I když je to náročné, pečující by se měl i v této fázi snažit, aby všechny fyzické, psychické a duchovní potřeby blízké byly uspokojeny.

S postupem nemoci se mohou objevit další změny chování, potíže s polykáním, úplná inkontinence a péče tak může být velmi náročná. Rodinní pečující se mohou obrátit s žádostí o radu nebo pomoc na nejbližší pobočku České alzheimerovské společnosti nebo na linku pomoci 283 880 346. 

Toto stadium odpovídá stupni 5 až 7 Reisbergovy škály.

Mezi příznaky těžké demence patří

  • Nedostatek energie
  • Spavost
  • Problémy s polykáním, porucha příjmu potravy a úbytek na váze – nemocný může jídlo odmítat úplně z důvodu chybějící motivace a apatie. 
  • Těžká porucha paměti – nemocný nerozpozná ani své nejbližší, může dojít ke ztrátě vlastní identity
  • Neschopnost porozumět okolní dění
  • Tělesné a duševní chátrání
  • Inkontinence – nemocný neudrží moč a později ani stolici
  • Snížená pohyblivost – upoutání na lůžko představuje riziko vzniku proleženin, zánětu močových cest nebo zápalu plic

Dorozumívání se

V závěrečné fázi nemoci není člověk trpící Alzheimerovou chorobou schopen mluvit. Buď jen mumlá nebo používá řeč tak, že nemá žádný význam. Pečující tak s blízkým musí komunikovat pomocí gest nebo dotyku. Neverbální komunikace má pro lidi s demencí stejný význam jako rozhovor pro člověka zdravého.

Pečující o blízkého s těžkou demencí mají strach, jestli nemá nějaké potíže nebo bolesti, které jim není schopen sdělit. Sledovat se musí pravidelnost vyprazdňování, stav kůže, správná a pohodlná poloha a podobně.

Terminální stadium Alzheimerovy choroby

Poslední terminální stádium se vyznačuje úplným stažením do sebe, neschopností jakékoliv komunikace. Nemocný už nereaguje na žádné podněty, ztrácí základní reflexy, včetně polykacího, přežívá. Terminální stádium končí smrtí.

Mohlo by vás zajímat